Historie města

Psal se rok 1915

Jindřich Kurfiřt  06.01.2015 20:35

Hned na počátku nového roku museli zastupitelé řešit základní otázku, jak zajistit pro město dostatek pitné vody. Závady na vodovodní síti byly alespoň částečně opraveny, ale prosak vody hlavně ve vodojemu byl vysoký. Firma, která síť stavěla, odmítala jakékoliv pochybení a vší mocí se snažila z těžké situace vyklouznout.

Mezi lidmi rostla potravinová nouze, která zvláště postihovala rodiny vojáků, kteří bojovali za císaře pána a jeho rodinu. Město se snažilo tuto prekérní situaci řešit vývařovnami, které nesly honosné označení lidové kuchyně. Tehdejší kronikář uvedl, že lidová kuchyně v Rychnově denně rozdělí pro nejpotřebnější sto padesát porcí polévky dospělým a sto dvacet porcí dětem. Vedle toho byly týdně dávány přibližně sto padesáti rodinám v menším množství brambory. Ani okres se v této složité situaci příliš nevyznamenal. Do Rychnova putovalo na pomoc nuzným něco málo přes šestnáct set korun. Z kronikářských záznamů nelze vyčíst, na jakou to bylo dobu. Pekařům a obchodníkům začaly docházet zásoby mouky a luštěnin, projevoval se vážný nedostatek obilí. Podotýkám, že jen v Rychnově v té době žilo více než tři tisíce lidí. 

Válečná doba si vyžadovala nejrůznější opatření. Železniční strážní domek byl určen jako karanténní zařízení. Do místnosti se však vešla pouze čtyři lůžka. Zastupitelé řešili nelehkou úlohu, jak domek přistavět, a tím zvětšit lůžkovou kapacitu. 

Svým přípisem z 19. ledna 1915 c. a k. okresní orgán striktně zakázal jakékoliv práce na výstavbě silnice na Košova a Dobrou Vodu, a to až do doby, kdy bude vyčíslena finanční záležitost celé akce. Město však již nejrůznějšími cestami získalo na třicet tisíc, jimiž bylo možno vykoupit pozemky a případně pokrýt i vícenáklady. Vzhledem k této skutečnosti týž orgán 11. dubna výstavbu povolil. Zastupitelé si však byli vědomi, že se tímto rozhodnutím město dostává do velmi složité finanční situace.       

S cílem alespoň nějakým způsobem řešit zásobování chlebem a moukou rozhodlo okresní hejtmanství o lístkovém systému nebo přídělovém hospodaření. O výběru alternativy rozhodovalo v Rychnově osm zastupitelů. 

Zastupitelé města rozhodli, že nápojová daň bude dělena tak, že ¾ připadnou obci, po další ¼ pak škole a výstavbě vodovodu. 

V tomto roce měly být konány obecní volby. Z moci úřední byly však vzhledem k válečnému stavu zakázány v celém mocnářství až do konce války jakékoliv volby.      

Důvěrná porada úzkého kruhu zastupitelů řešila žádost fy. A. Schmidta z Frýdštějna o zabezpečení dodávky elektrické energie pro město. Krátce poté bylo zjištěno, že se Schmidtem jednal i majitel budoucí rychnovské továrny Haasis z Jablonce n. N. Ač se zdálo, že se oba pánové příliš nemilují, nakonec po vzájemné dohodě dodával od 1. dubna světelnou i motorovou energii do rychnovské sítě bohatší z nich, podnikatel a recesista Haasis. 

Radními bylo s uspokojením přijato rozhodnutí c. a k.okresního hejtmanství, že na silnici Rychnov – Košova, která byla plánována v částce přibližně padesáti tisíc poskytne stát dotaci třicet dva tisíce, zbytek byl v režii města. Na silnici na Dobrou Vodu byla dotace osmnáct tisíc. Rychnovští museli zajistit  zhruba osm tisíc. Avšak peníze se hledaly ztěžka. Zastupitelé proto rozhodli, že pokud nedojde k realizaci staveb do tří let, město ke své škodě 25% vrátí pozemky majitelům. 

11. dubna zásobovací komise rozhodla, že město bude péci a prodávat chleba ve vlastní režii, čímž bude zamezeno rostoucímu keťasení a obchodování s neúměrnými cenami.

Radní se tenkrát nezabývali složitými výběrovými řízeními, ale pro potřeby městských úředníků zakoupili psací stroj Adler za poměrně vysokou částku 31 korun. Později byl přikoupen i stroj na rozmnožování dokumentace.    

Řada rychnovských žen po roce války dostala strohé oznámení, že jejich muž padl na frontě za císaře pána. Právě jim a sirotkům poskytoval Svaz Němců do té doby, než jim došly spolkové peníze, jednorázovou podporu 264 korun.

Postupně byly zaváděny akce, které až do válečného období Rychnov v této podobě neznal. Na škole totiž proběhla sběrová akce se zaměřením na barevné kovy. Tehdejší kronikář s velkou pečlivostí zaznamenal, že děti sebraly na 560 kilogramů mědi, mosazi, olova, zvonoviny, zinku, hliníku, tombaku a cínu. 

Z učitelů se stali úřední soupisci všeho, z čeho se dal péci chléb. Tehdejším učitelům se podařilo v průběhu roku doslova vyžebrat od rychnovských občanů 300 korun. Část peněz byla předána obecní válečné péči, část německé sekci. Ze zbytku se podařilo nakoupit pro nejnuznější žáky k Vánocům kožené boty. Obvyklá vánočka pro chudé v roce 1915 již nebyla. Nebylo mouky, z níž by mohly být upečeny.    

Přes všechny problémy školní rok ukončilo v červnu na všech čtyřech typech rychnovských škol kolem šesti set žáků. Pro zájemce připomínám, že rychnovské děti chodily do školy obecné, měšťanské školy chlapecké, měšťanské školy dívčí a tzv. školy pokračovací.     

Stále více se dostávaly do popředí otázky zásobování obyvatel města zemědělskými produkty. Rychnovští dokonce vyslali do Prahy a Vídně delegaci, která se pokusila v této záležitosti intervenovat. Leč vše bylo marné, kde není ani smrt nebere.

S cílem zlepšit situaci rozhodly nejvyšší státní orgány o zavedení přídělového hospodaření na lístky. Prodej potravin i těch nejzákladnějších se znovu dostal do rukou obchodníků.

Koncem jara a především v létě znovu trpěl Rychnov nedostatkem vody ve vodovodní síti. Závady na vodojemech, které propouštěly, měla odstranit firma Streitzig. Je zajímavé a možná i poučné pro dnešek, že proplacení oprav mělo být provedeno až po roce provozu, kdy se zjistí kvalita odvedené práce. Ve městě znovu přišly ke slovu studny a pověstné „rinly“, jakési potůčky, které přiváděly k domům vodu.

Tehdejší kronikář si neodpustil poznámku o smrti obchodníka A. Peukerta. Ten totiž ve své závěti odkázal „velkodušný dar“ 26 tisíc korun k rozdělení mezi obecní chudé, dále k dobročinným účelům a rychnovským školám včetně tzv. školy pokračovací. 

Válečná mašinérie potřebovala stále nový a nový “kanonenfuter“. Do vojenské služby byli postupně povoláváni i učitelé škol. Učitelské sbory nebylo kým doplnit, proto došlo ke spojování tříd a omezování počtu týdenních vyučovacích hodin.

Na počátku roku rakouská a pruská armáda slavily úspěchy v Srbsku, ale i Francii. To přimělo kronikáře Preisslera k následujícím slovům: „Od vítězství k vítězství šla vojska spojenecká, jasné nadšení vzplálo ve všech vlastenecky věrných srdcích.“ Situace na frontách se však začala měnit. Do armády byli postupně odváděni zralí mužové ve věku 37 až 49 let, ale i mladíčkové ročníku 1897. Řada mužů nastupovala do tzv. domobrany. Ta byla dokonce uvalena i na funkcionáře obcí – starosty, policisty i zastupitele. Rychnovský starosta Henlein byl dokonce uznán schopným vojenské služby. Později byl od aktivního nástupu osvobozen, ale rychnovský policajt již takové štěstí neměl. 

Železniční provoz pro civilní cestující pomalu přestal pravidelně fungovat. Po železnicích jezdily pouze vojenské, lazaretní a nákladní vlaky převážně s vojenským materiálem. To mělo negativní dopad na obchodní styk.

Nadále narůstaly problémy se zásobováním. Rostly ceny všeho zboží, navíc se ho téměř  nedostávalo. Stát dokonce zabavil zemědělcům veškeré chlebové obilí. Týdenní příděl chleba na hlavu činil 1,2 kg nebo 40 dkg mouky. Z rozhodnutí městské zásobovací komise rychnovští pekaři pekli jednotně. Chléb byl přidělován na lístky a vydáván pověřenými učiteli ve škole nebo v krámě konzumního spolku. Připomínám, že v té době žilo v Rychnově v necelé tisícovce rodin 3018 lidí odkázaných na přídělový systém. Kronikář uvádí, že k tomuto číslu zařadili úředníci i 47 koní (ti měli normu jeden kilogram ovsa celodenní dávky). Neudržitelnou situaci v zemědělství později stát vyřešil tím, že si hospodáři směli ponechat povolené množství obilí a po semletí z něj péci vlastní chleba. Platilo tvrdé omezení použití obilí ke krmení dobytka. Oves byl rekvírován pro armádu.  

Ve městě naprosto ustal spolkový život. V závěru kronikářského zápisu za rok 1915 se můžeme dočíst, že: „... počáteční úspěchy chrabrých císařských vojsk bohužel vystřídaly neúspěchy.“  „... Jedna válečná půjčka stíhala druhou. Potravin bylo díky šmelině stále méně a ceny všeho rostly ze dne na den. Navíc neexistuje ještě naděje na jakékoliv vítězství.“ Tato slova kronikář napsal pod dojmem pozdějších porážek pruských vojsk ve Francii a rakouských v Srbsku. Zvláště silně zasáhla rychnovské občany porážka u pevnosti Přemyšl. Mezi několika desítkami tisíc zajatých, raněných a nezvěstných byli i vojáci z Rychnova.

Jedna ze závěrečných vět kroniky roku zní: „Lid je válkou unaven...“ Ale to ještě nikdo netušil, že se válečná vřava potáhne až do listopadu roku 1918.  

Město Rychnov u Jablonce nad Nisou

Husova 490
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou

IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800

Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5

Město Rychnov u Jablonce nad Nisou - idatabaze.czMěstské, obecní úřady - idatabaze.cz

Úřední hodiny

Po7:30 – 11:0012:00 – 17:00
Út7:00 – 11:0012:00 – 15:30
St7:30 – 11:0012:00 – 17:00
Čt7:00 – 11:0012:00 – 15:30

Stavební úřad

Po7:30 – 11:0012:00 – 17:00
St7:30 – 11:0012:00 – 17:00
 
© MěÚ Rychnov u Jabl.n.N.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.